Velký průvodce Albánií: Co vidět a zažít v roce 2024

Ještě před několika lety Albánie málokoho napadla jako idylická destinace pro dovolenou. Dnes je turismus pro zemi klíčový a rozvíjí se rychlostí blesku. Není se čemu divit, snad každý si tu přijde na své. Odpočinek na pláži, poznávání fascinující historie skrze památky, túry po horách, výborné jídlo,… Albánie nabízí zkrátka všechno, a díky malé rozloze máte další zážitky vždy na dosah ruky.

Zní to dobře? Pak neotálejte a začněte plánovat své příští dobrodružství na vlastní pěst! Tento průvodce Albánií vám pomůže s výběrem těch pravých míst, navíc na konci najdete mou mapu. Zajímají-li vás praktické informace o tom kdy vyrazit, bezpečnosti, dopravě, cenách a mnoho dalších, mrkněte na můj článek „Vše, co musíte vědět před cestou do Albánie“.

Pokud se v Albánii chystáte zůstat na jednom místě a nechce se vám nic řešit, můžete mrknout na výlety s GetYourGuide a Viatorem, dvěma nejpopulárnějšími online zprostředkovateli zážitků.

Upozornění: V tomto článku se vyskytují affiliate odkazy. Pokud si přes ně něco pořídíte, vy neplatíte nic navíc, ale já budu mít šanci na maličkou provizi. Vždy doporučuji jen to, za co bych dala ruku do ohně. Děkuji za případnou podporu!

Obsah:

Albánie podle regionů

Severovýchod

Tirana – Hlavní město, kde zjistíte vše o moderní historii Albánie
Krujë – Romantika a odkaz národního hrdiny
Shkodër – Nejen vstupní brána Albánských Alp
Albánské Alpy – Divoká nádhera pro milovníky přírody
Přechod Theth–Valbonë – Jeden z nejhezčích treků Balkánu
Theth – Srdce hor s třistaletou tradicí
Jezero Koman – Dechberoucí plavba po nádrži
Valbonë – Malebná základna pro horské výšlapy

Jihovýchod

Fier – Pestrobarevná zastávka mezi Tiranou a Beratem
Apollonia – Archeologický park s pozůstatky řeckého města
Berat – Živoucí muzeum jako z obrázku
Gjirokastër – Centrum řecké menšiny v Albánii
Blue Eye – Fascinující přírodní jev
Zbytek východu – Korçë, Pogradec, Përmet

Pobřeží

Durrës – Největší přístav a pláže Jadranu
Vlorë – Rychle se rozvíjející letovisko
Albánská riviéra

Dhërmi – Historická vesnička a epické západy slunce
Pláž Gjipe – Skrytý poklad riviéry
Himarë – Kouzelné pobřežní městečko
Porto Palermo – Ostrovní pevnost a bunkr pro ponorky
Sarandë – Populární místo pro dovolenou
Ksamil – Albánské Maledivy
Butrint – Procházka středomořskou historií

Závěr a mapa

Albánie podle regionů

Pro lepší orientaci jsem rozdělila Albánii na tři neoficiální regiony: severovýchod, jihovýchod a pobřeží. Názvy používám hlavně albánské, ty se vám budou lépe hledat. Zmiňuji však i české přepisy přibližující správnou výslovnost, angličtinu pak tam, kde mapy neuvádí nic jiného. A to nejlepší na konec — úplně dolů vám dám odkaz na moji Google mapu s vyznačenými místy.

Severovýchod

Tirana

Budu zcela upřímná, hlavní město Shqipërie (tak svou zemi nazývají Albánci) nepatří mezi ty nejvzhlednější. Nicméně to neznamená, že tu není co dělat!

Hned v centru se těžko vyhnete Skanderbegově náměstí. Rozsáhlá pěší zóna žije ve dne v noci a krom sochy národního hrdiny Gjergje Kastriotiho Skanderbega na něm můžete obdivovat vlasteneckou mozaiku na Národním muzeu, budovu Národní opery, Edhem Beyovu mešitu a Hodinovou věž.

O pár kroků dál vás jistě zaujme vchod do muzea Bunk’Art 2. Jedná se o rozlehlý bunkr z dob komunistického diktátora Envera Hodžy pod Ministerstvem vnitra. Expozice se věnuje obětem krutých perzekucí minulého režimu.

Pětiminutová procházka z centra vás zavede k zajímavému architektonickému kousku, který rozhodně nesmíte minout. Mezinárodní kulturní centrum Pjetër Arbnori, lépe známé jako Tiranská pyramida, vzniklo jako Hodžovo muzeum. Po letech chátrání se jí stát naštěstí rozhodl vdechnout nový život a vzhled. Dnes slouží především vzdělávání mladých lidí, i návštěvníci se však mohou sklouznout po střeše nebo posedět v kavárně.

K Bunk’Art 2 logicky patří i Bunk’Art 1, k němu musíte dojet autobusem (popis cesty zde) nebo taxíkem. Toto muzeum se nachází v ještě větším krytu, který sloužil samotnému Hodžovi a jeho štábu. V pěti patrech tunelů představuje moderní historii Albánie od roku 1939 po 1991. A ta byla dramatická! Celou dobu mi běhal mráz po zádech. Pokud byste si měli vybrat jen jedno z muzeí, doporučuji právě tohle. Dozvíte se toho víc a velikost bunkru vás ohromí. Vstupné každé 500 lek, zatím bohužel jen v angličtině a albánštině.

Když už budete u Bunk’Art 1, určitě si vyjeďte nedalekou lanovkou Dajti Express na stejnojmennou horu. Zpáteční jízdenka stojí 1 400 lek a panoramata po cestě i nahoře berou dech! V horní stanici najdete hotel s rotujícím barem, výbornou restauraci Ballkoni Dajtit a zábavní centrum. Největším lákadlem jsou za hezkého počasí vycházky po národním parku. Stačí zvolit jednu z pěšinek a raději se vybavit i offline mapou.

Úplně nejvíc nás v Tiraně bavila Free Walking Tour, začínající každý den v 10:00 a 14:00 h před budovou Opery. Senzační průvodci vás díky hromadě zajímavých informací zaručeně pro tuhle fantastickou zemi nadchnou stejně jako nás.

Tip: Zůstanete-li delší dobu, zajděte si na jídlo nebo drink do trendy čtvrti Blloku. Očaroval mě také Hemingway Bar Tirana s živou jazzovou hudbou a designem, jenž by jistě shválil i sám autor.

Krujë

Historické městečko Krujë (Kruja) leží zhruba hodinu jízdy od Tirany a 20 km od Letiště Matky Terezy, ideál pro jednodenní výlet nebo zastávku před odletem. Přesto z celého srdce doporučuji strávit zde noc.

Hlavní atrakcí je hrad, bývalé sídlo výše zmíněného hrdiny Skanderbega a jeho odboje proti Osmanské říši. Ovšem není to jen tak ledajaká zřícenina. Přímo v hradbách mají krásnou budovu Skanderbegova muzea, Národní etnografické muzeum a třešničku na dortu — pohádkové ubytování. My si vybrali Rooms Emiliano a byla to romantika jako trám. Usazeni mezi kamennými zdmi prorostlými zelení si vychutnáte místní víno s domácími specialitami a výhledem na hrad i Jaderské moře třpytící se v západu slunce.

Jako v jiném století si připadnete při nákupu suvenýrů v kouzelném Starém bazaaru. Nepřekonatelný rozhled vás čeká na vrcholu hory Mali i Krujes (vede tam i silnice), a pokud byste měli auto, udělejte si po cestě z Krujë krátkou zastávku u vesnice Halil na menším archeologickém nalezišti Albanopolis.

Tip: Skanderbegovo muzeum nemá vše přeloženo do angličtiny, přesto díky uměleckému pojetí porozumíte jeho příběhu i bez popisků. Za klidného dne vám rád povypráví pan správce. Vstup 500 lek a poslední neděli v měsíci zdarma (oficiálně jen pro Albánce, ale nikdo to nekontroluje).

Etnografické muzeum naleznete v každém albánském historickém městě. Typicky se jedná o staré tradiční domky s ukázkou řemesel, zařízení domácnosti a krojů. Stačí, když si vyberete jedno. V Krujë stojí 400 lek/poslední neděli v měsíci zdarma.

Shkodër

Shkodër (Skadar, Shkodra), páté nejlidnatější město Albánie a metropole severu, turisty často odbývaná jako pouhá zastávka před Albánskými Alpami. Přitom má co nabídnout.

Zdejší atmosféra se naprosto liší od zbytku země. Kvůli blízkosti hranic s Černou horou a Kosovem tu nad muslimy a pravoslavnými věřícími převládají katolíci. Dokonce i architektura vypadá více rakousko-uhersky. Rozkládá se v rovince u stejnojmenného jezera, a tak si všimnete neobvyklého množství cyklistů.

Návštěvníci i obyvatelé každý večer korzují po třídách Kolë Idromeno a 28 Nëntori lemovaných příjemnými kavárnami a restauracemi. Shkodër má výhodu nižších cen jídla a ubytování, můžete si tedy dopřát. Koktejl na hlavní ulici nás vyšel až o půlku méně než v Himarë.

Na půjčeném kole si zajisté užijete panoramatickou projížďku po břehu jezera do vesničky Shirokë zakončenou třeba jednou z místních rybích specialit. Další den se vydejte k nejhezčímu tureckému mostu v Albánii — Mesi (Ura e Mesit). Plavky s sebou! Průzračné řece jistě neodoláte.

Zapomenout samozřejmě nesmíte ani na impozantní hrad Rozafa k jehož vzniku se váže děsivá pověst. Možná se vám zdá, že během své dovolené v Albánii potkáte trosek až až, ale věřte mi, ten pohled na hladinu jezera, soutok tří řek, Olověnou mešitu a město s hřebeny hor na pozadí, to je něco! Vstupné 400 lek.

Cestovatelé, co sem dojedou se stanem nebo obytným vozem, si také oblíbili kempování u vody. Daleko to není ani na pláž ve Velipojë.

Albánské Alpy

Půvab masovým turismem nedotčených Albánských Alp (Prokletije, Alpet Shqiptare) jen tak něco nepředčí. Naštěstí nedávný rozmach vesniček Theth a Valbonë (Valbona) značně ulehčuje přístup do tohoto divokého kouta země. Navíc mezi nimi vede jeden z nejhezčích horských přechodů Balkánu.

Přechod Theth–Valbonë

Trasa má asi 16 km, zabere kolem 6 hodin a nezáleží z jaké strany vyjdete. Značení v kombinaci s offline mapami vás nenechají zabloudit. Cesta mi přišla středně náročná, máknete si hlavně při výstupu do sedla Qafa e Valbonës. V letní sezóně netřeba speciální výbavy (v zimě uzavřeno), jen na štěrkovém sestupu ze sedla dolů oceníte boty s pořádnou podrážkou. Z obou stran jsou po pár kilometrech občerstvení a uprostřed pramen, ale není na ně spoleh, sbalte si tedy dostatek vody. Neplánujte si tuto výpravu na jeden den, načasování dopravy to činí skoro nemožným. Nejčastěji lidé tráví jednu noc ve Valbonë a alespoň jednu v Theth.

Tip: Pokud potřebujete, v obou vesnicích a online lze zajistit průvodce s koněm na přepravu batohu. Větší zavazadla raději nechte na ubytování ve Shkodër. Nabídka spousty organizovaných výletů zde.

Theth

Do Theth se dostanete autobusem i autem po nové silnici ze Shkodër zhruba za 2 h. Pokud pro vás celý přechod nepřipdá v úvahu, doporučuji jet právě sem. Možností ubytování včetně stravování nabízí dost, zato samoobsluhu mají jen malinkatou, takže si případně nakupte předem. Při pohodové procházce po okolí uvidíte slavný kostelík (Kisha e Thethit), kamennou věž Kulla e Ngujimit a oslnivý vodopád Grunas (Theth Waterfall). Těžší 8hodinový hike vás zavede k uhrančivému jezírku Modré oko (Syri i Kaltër/Blue Eye, nesplést se stejnojmenným úkazem v jižní Albánii a Černé hoře!), po cestě narazíte i na fascinující říční útvary Vaskat Nderlysaj. Zkušené horaly vybízí výšlap na nejvyšší vrchol Albánie Maja e Jezercës a do vesnice Lëpushë.

Jezero Koman (Liqeni i Komanit)

Nejatraktivnější a nejsnazší spojení Shkodër/Tirany s údolím Valbonë představuje kombinace minibusu a trajektu po jezeře Koman. Lístky koupíte v hotelu či online. Přepravují i auta (terminály Koman a Fierzë ), pro ta ovšem rezervujte předem a dobře si to načasujte, jezdí jen jednou denně. Jezero Koman, ve skutečnosti uměle vytvořená nádrž, svou zelenomodrou barvou a hustě zarostlými, příkrými srázy vzbuzuje úžas. Slibuji, že se dvouhodinová plavba stane nezapomenutelným zážitkem.

Valbonë

Vesnička Valbonë není tak historická jako Theth, prakticky jde o hotely a guesthousy podél silnice. Příroda přesto uchvátí a na turisty se tu těší, dokonce postavili i nové informační a kulturní centrum. Nějaké ty procházky po okolí se dají podniknout, nicméně většina lidí tu stráví jen klidné odpoledne a noc plnou hvězd před/po přechodu Theth–Valbonë. Za zmínku stojí Valbonský vodopád (Ujëvara e Valbonës) u osady Rragam kam se jezdí terénními auty vyschlým korytem řeky. Po cestě do Theth ho sice slyšíte, ale pořádně nevidíte. Pokud tedy máte čas navíc, klidně si k němu zajděte.

Jihovýchod

Fier

Na rovinu, Fier samotný není extra zajímavý, zato jeho poloha mezi Tiranou, Albánskou riviérou a historickým Beratem znamená ideální zastávku, ať už jedete vlastním autem nebo autobusem. Navíc kolem láká hned několik výjimečných památek.

Město bylo kvůli ropným ložiskům v moderních dějinách hlavně industriálním centrem, což nešlo moc ruku v ruce s hezkým prostředím a kulturou. Leč od pádu komunismu, kdy většina fabrik zkrachovala, zažil velký obrat. Dnes tu překvapí neobvyklé pestrobarevné fasády, moderní park u mešity a nová promenáda podél řeky, které dominuje hezoučká pravoslavná katedrála sv. Jiří (Katedralja Ortodokse Shën Gjergji).

Apollonia

Fier zvládnete projít za půl hodiny, tím to ovšem zdaleka nekončí. Nedaleko se nachází Archeologický park Apollonia s pozůstatky významného antického města. Studoval zde například první římský císař Augustus! Řecká kolonie vznikla v roce 600 př.n.l. a největší slávy dosáhla během římské nadvlády. Kvůli četným zemětřesením ji kolem 4. století všichni obyvatelé opustili, díky čemuž památky nepadly za oběť pozdějším přestavbám.

Nečekejte epické vykopávky typu Forum Romanum, procházka mezi zbytky dórských sloupů ve stínu olivovníků však pohladí po duši. Obzvlášť na jaře, kdy jsme byli v celém areálu sami. Hned u vchodu vás také přivítá byzantský klášter sv. Marie ze 13. století.

Vstupné 600 lek, z Fieru se dostanete autobusem do vesnice Pojan a něco přes 1 km dojdete pěšky.

Cestovatelé s autem si mohou v okolí Fieru užít ještě další naleziště starořeckého města Byllis a jediný stále fungující albánský klášter Ardenica.

Berat

Stará část Beratu se zařadila, spolu s jižnějším Gjirokastërem, na seznam UNESCO díky zachovalé osmanské architektuře. Pohled na bílé domečky natěsnané v úpatí kopce, korunované hradem a podtržené blankytně modrou řekou, je ikonický. Směs kostelů a mešit názorně ukazuje duch Albánie, kde lidé různého vyznání vždy žili bok po boku až do komunismu, kdy všichni věřící trpěli útlakem. Naštěstí tehdejší vláda Berat stanovila živoucím muzeem, a tak se pamětihodnosti zachovaly dodnes.

Staré město sestává ze třech částí. Kalaja uvnitř hradeb neskrývá jen zbytky byzantských a osmanských staveb. Lidé tam žijí dodnes a čile provozují obchody s domácími výrobky, restaurace i hotely. Dá se tak ubytovat přímo v pevnosti ze 13. století s naprosto úchvatným výhledem do okolí.

Spleť uzoučkých uliček v podhradí se znamenitými podniky, kde se musíte zastavit alespoň na kávu, se jmenuje Mangalem. Pokud byste chtěli vědět, jak vypadalo místní obydlí uvnitř, navštivte Etnografické muzeum (300 lek). Večer pak lidé korzují u řeky, kde nejde než zpomalit a opravdu si vychutnat moment.

Gorica leží na protějším břehu Osumi. Při obhlídce místních zákoutí budete mít parádní příležitost udělat si fotku tisíce beratských okýnek, jako z pohledu. Pro ten nejlepší výhled a za trochou přírody si vyšlápněte až na vrchol stejnojmenného kopečku.

Na samotné městečko vám stačí jeden den, avšak navrhuji vychutnat si ho i s magickým nočním osvětlením a ráno vyrazit do divokého kaňonu řeky Osum (Kanionet e Osumit). Z Beratu se jezdí buď s agenturou, nebo autem/autobusem do Çorovodë a odtud pěšky podél vody.

Gjirokastër

Přestože se podbízí srovnání Beratu a Gjirokastëru (Gjirokastra), vyplatí se navštívit obě pro jejich naprosto odlišnou atmosféru. Zatímco Berat nejvíce rozkvetl pod tureckou nadvládou, v Gjirokastëru doteď převládá řecký vliv, což potvrzuje i přítomnost řeckého konzulátu.

Starý Gjirokastër vybudovali bohatí farmáři na kopci nad údolím řeky Drino, má tak impozantní rozhled široko daleko. Krom působivé středověké pevnosti (pověst na mém IG) ho z obou stran střeží masivy hor.

Navzdory nevelké rozloze tady je mnoho co objevovat. Mimo zmíněného velmi zachovalého hradu s vojenským muzeem (400 lek), můžete prozkoumat tunely bunkru z dob studené války ve skále přímo pod ním. Ochutnejte místní speciality či nakoupte suvenýry v malebném starém bazaaru a navštivte jedno z tradičních stavení otevřených veřejnosti. Vybírat lze ze soukromých Skenduli a Zekate House anebo pak Etnografické muzeum v rodném domě nechvalně známého diktátora Envera Hodži. Skenduli House nám připadal jako skvělý, velmi osobní zážitek. Členka původní rodiny nám za 200 lek všechno ukázala a vysvětlila.

I okolní krajina zaslouží vaši pozornost, blíž zejména procházka ke kamennému Ali Pašově mostu, ve skutečnosti pozůstatku viaduktu z 19. století. Dál Národní park Zagoria nejlépe přístupný z Fusha e Çajupit.

Tip: Abyste se dostali do tunelu (The Cold War Tunnel), musíte si o prohlídku říct v Informačním centru u hotelu Cajupi na ulici Gjin Zenebisi. Průvodce vám za 200 lek řekne vše o historii a jednotlivých místnostech. Narozdíl od BunkArt není muzeem, neobsahuje žádné expozice, zůstal tak, jak jej v roce 1990 našli.

Doporučuji Kamenné město navštívit z jara, případně na podzim, poněvadž jakmile začne pražit sluníčko, proměňují se úzké uličky ve výheň a rozhodně nepomáhá, že kamkoli se vydáte, bude to do kopce.

Blue Eye

Modré oko, albánsky Syri i Kaltër, je slavný krasový pramen vyvěrající ze země uprostřed přírody mezi Sarandë a Gjirokastër. Přirovnání k oku si vysloužil, jelikož voda proudí z podzemní jeskyně, jež se shora jeví jako temná zornička s jasně modrou duhovkou kolem. Nikdo vlastně neví, jaké hloubky dosahuje, potápěči se kvůli silnému tlaku dostali pouze do 45 m, a tak má tajemný nádech.

Otužilci se mohou vyřádit ve vodě, která má celoročně kolem 10 °C. My jsme si místo toho smočili nohy, vychladili pivo a bavili se pohledem na desítky roztomilých žabek. V areálu se nachází i restaurace.

Poněvadž veškerá doprava Sarandë–Gjirokastër projíždí kolem, snadno se sem dostanete z obou měst. Od hlavní silnice vede zhruba 2km štěrková cesta jejíž část budete muset ujít pěšky, nově jezdí i turistický vláček. To napovídá, že se místo stalo bohužel dost komerčním, v sezóně to s davy lidí nemusí být pro každého.

Vybírá se poplatek, nicméně my mimo sezónu nikoho nepotkali. Průvodci píší 50 lek/osoba, 100 lek/auto.

Výlety ze Sarandë zde.

Zbytek východu

My jsme si východ Albánie nechali na příště. Kdybyste však měli čas nazbyt, obzvlášť s autem, zvažte návštěvu města Korçë (Korča). Ta je centrem regionu, kulturním střediskem a dopravním uzlem mezi Albánií, Severní Makedonií a Řeckem. Chlubí se starým bazaarem, slavnou mešitou, a především mnoha zajímavými muzei a festivaly.

Pogradec leží na okouzlujícím jezeře Ochrid na albánsko-makedonské hranici. Narozdíl od protějšího břehu tu turismus není ještě tak rozvinutý, pláže jsou tedy klidnější. Na druhé straně vás pak čeká spousta památek a malebné historické městečko Ochrid. Jelikož hraniční přechod není od Pogradce daleko, byla by škoda neudělat si tam výlet. Bohužel chybí přímé spojení veřejnou dopravou (zdlouhavě to jde přes Elbasan), takže bez vlastního auta musíte buď sehnat taxík se speciálním povolením, popřípadě se nechat dovézt na hranici, přejít pěšky ke klášteru sv. Nauma a odtud už chytit další taxík či autobus dál.

Našemu albánskému bucketlistu teď kralují přírodní lázně Bënja u Përmetu (Llixhat e Bënjës). Místní kolem kamenného tureckého mostu vytvořili několik volně přístupných bazénků napájených termální vodou o teplotě asi 28 °C. Z nich si vychutnáte pohled na kaňon řeky Vjosa a okolní hory. Tato scenérie má být jednou z nejkrásnějších v Albánii, a to je co říct!

Z Përmetu se dostanete jen autem nebo taxíkem, velmi snadno se tu také stopuje. Existuje i spousta tour.

Více o této oblasti na tomto obsáhlém blogu albanie-cestovani.cz.

Pobřeží

Durrës

Durrës (Drač) ani Vlorë nejsou můj šálek kávy, ale mezi dovolenkáři se obojí těší nesmírné oblibě. Za poměrně nízké ceny tu máte jako na zlatém talíři dlouhatánské písečné pláže Jadranu, z letiště v Tiraně se dostanete snado a turistům tu nic nechybí. Durrës disponuje i trochou rozmanitosti díky historickému centru, kde najdete starořímský amfiteátr, benátskou věž a zbytky opevnění. K tomu ještě molo plné restaurací a lunapark.

Co mi na něm tedy není po chuti? Vše obklopují moderní budovy a hotely se tlačí jeden na druhý. Přeci jen se i bez turistů jedná o druhé nejlidnatější město Albánie. V sezóně se sem valí davy z Tirany a z nějakého důvodu speciálně z Polska. Zakalená voda oproti riviéře nevypadá zrovna vábně, a čím blíž přístavu, tím větší špína. Na druhou stranu, u vzdálenějšího konce není tak špatná, fajn pro rodiny s dětmi — velmi mělká, teplá a s atrakcemi přímo na pláži.

Na výlet autem i s agenturou se jezdí například k mysu Rodon s bílými útesy a středověkými památkami, na pláž Plazhi i Gjeneralit pravidelně volenou jednou z nejhezčích v Albánii, do výše zmiňované Krujë, eventuálně mokřadového národního parku Divjakë-Karavasta. Česká agentura wowalbania.com se sídlem v Praze a Drači má také katalog jednodenních výletů.

Shrnula bych to asi takto: pokud vám vyhovují rezorty na severovýchodě Itálie, bude pro vás Drač tou pravou alternativou za zlomek ceny. Dá se sem výhodně i s cestovkou a vyberete-li hotel dál od města, moře se pročistí a lidí ubyde.

Vlorë

Vlorë (Vlora) — další letovisko, jen několik kilometrů od poloostrova Karaburun na hranici mezi Jaderským a Jónským mořem. Je moderní a rychle se rozrůstá, moc historie tu tedy nečekejte. Během naší návštěvy jsme sehnali hezké apartmány za směšnou cenu, ale dlouhou pláž Plazhi i Vjetër (Stará pláž) kazily odpadky. Věřím tomu, že se situace díky nové výstavbě zlepší. Ještě víc místnímu rozvoji pomůže mezinárodní letiště, které se už staví a od března 2025 se stane nejrychlejší přístupovou cestou na Albánskou riviéru.

Malá městská pláž (Plazhi i Ri, Nová pláž) nemá problém se znečištěním, jenže v létě těžko najdete místo. Proč se sem tedy všichni hrnou? Perfektní koupání si totiž užijete kousek severněji na plážích schovaných borovým hájem po cestě do Zvërnec. Patří k barům či kempům, takže vhodné pro campervany.

Samotný Zvërnec se proslavil klášterem sv. Marie ležícím na malém ostrůvku v laguně Narta. Fotogenická dřevěná lávka umožňuje volný přístup, místo vstupného tu žádají pouze o dobrovolný příspěvek. Scenérie jako z pohádky musí být ještě lepší, když zrovna narazíte na plameňáky zimující zde po tisících!

Milovníky divoké, turisty málo prozkoumané přírody, rozhodně nadchne již zmíněný poloostrov Karaburun se skrytými zátokami a statusem mořského národního parku. Trochu jižněji pak národní park Llogara, kde se majestátní hory tyčí přímo nad dramatickým pobřežím Jónského moře.

Autobus naneštěstí jezdí jen mezi centrem Vlorë a koncem Staré pláže (u Technoplastic). Ke klášteru musíte z konečné po rovince dojít, případně si ve městě půjčit kolo nebo zaplatit výlet. U brány národního parku Llogara vám pak na požádání zastaví furgony (dálkové minibusy) mířící do Himarë nebo Sarandë. Pěšky si taky můžete udělat výlet ke zřícenině hradu Kaninë. Z toho sice zbylo málo, přesto vám poskytne dechberoucí výhled. Vstupné 300 lek při naší návštěvě nikdo nevybíral.

Albánská riviéra

Konečně opěvovaná Albánská riviéra! Podle mě tady nelze šlápnout vedle, bílé písčité pláže a průzračné moře lemují většinu pobřeží Jónského moře. Záleží tedy jen na tom, jak si svoji dovolenou představujete.

Dhërmi

Klidná vesnička Dhërmi se táhne od moře do příkrého kopce vzhůru. Nahoře se na pozadí zelené vegetace a šedých skal vyjímají tradiční bílé domečky s oranžovými střechami úplně jako z obrázku. Oblast byla v historii osídlená velkou řeckou komunitou, což poznáte na první pohled. Mnoho původních obyvatel bohužel odešlo do zahraničí, takže stará část působí opuštěně. Podle všeho se ale pracuje na novém využití těchto rozkošných stavení.

Většina ubytování a restaurací se nachází na opačné straně silnice blíž k moři. Na výběr máte mezi dvěma plážemi — Dhërmi (Plazhi i Dhërmiut) a Drymades (Drimadhë). Obě překrásné, jen Drymades zatím není tolik obsazená lehátky a slunečníky přilehlých podniků. Na jejím konci objevíte kamenný oblouk za nímž se skrývají skály s malými zátočinkami. Za trochu námahy a prolézání získáte soukromou plážičku!

Naneštěstí u pláže Drymades povolili zbrklou výstavbu, zbyla tak jediná veřejná cesta od zastávky autobusu skoro 3km oklikou dolů. Dejte si na to při výběru ubytování pozor.

Až vás omrzí celodenní odpočinek, vydejte se ze staré vesničky naučnou Mlýnskou stezkou (Mills Trail) dolů na pláž Dhërmi. Vede stínem stromů podél potoka v místech, kudy kdysi chodili starousedlíci. Na začátku ochutnáte vodu z horského pramene, kterému Albánci přisuzují zázračné účinky, potom minete rozvaliny mlýnů, jenž daly stezce jméno, dále odbočíte k jiskřícímu vodopádu, a ještě si na tabulích počtete o místních významných osobnostech.

Pláž Gjipe

Pláž Gjipe (Plazhi i Gjipes) proslula jako jedno z nejúchvatnějších míst Albánie. Hornaté pobřeží jakoby rozsekla ve dví vyšší moc, a vytvořila tak masivní kaňon se sytě oranžovými stěnami. Navíc jej zakončuje bělostná pláž omývaná tyrkysovou modří.

Existuje několik variant, jak se k pláži dopravit, a všechny vás odmění famózními panoramaty. My, co se honíme za průměrem 10 tisíc kroků denně, jsme došli z Dhërmi asi 4,8 km po silnici SH8 k začátku stezky kaňonem a tou další hodinu až dolů. Nic pro lidi se strachem z výšek, ovšem pohled na moře i dno kaňonu stojí za to. Zpět jsme zvolili delší, zato hezčí, cestu olivovými háji kolem Black Goat Campground.

Pěšina kaňonem Gjipe je dobře značená a dá se k ní dojet i autem. Hledejte odbočku vpravo asi 500 m za vesnicí Illias, nebo z druhé strany vlevo zhruba 3 km za vesnicí Vuno. Odchytíte-li furgon mezi Himarë a Dhërmi, požádejte, aby zastavil v Illias. Tenhle spoj však jezdí asi jen dvakrát denně.

Pokud vás celý trek kaňonem neláká, po asfaltové vozovce dojedete na placené parkoviště odkud na pláž dorazíte pěšky za pouhých 20 minut. Lidé bez kondičky cestou zpět pěkně hekali, ani odsud to tedy není bez práce.

Alternativně se dopravíte z Himarë/Livadhi či z pláže Dhërmi vodním taxíkem přímo na Gjipe (20–30 €).

V ústí kaňonu provozují jednoduchý kemp, několik stánků s velmi základním občerstvením a naskytuje se možnost lezení po skalách s předem objednaným instruktorem i bez.

Himarë

Himarë (Himara) se stala naší srdcovou záležitostí a jednoznačnou favoritkou Albánské riviéry. Ačkoli se vše točí kolem turismu, není tu místo pro velké hotely. Nahrazují je sněhobílé domky s uvolněnou středomořskou atmosférou. Doufám, že to tak zůstane, místní jsou pyšní, dobromyslní lidé, kteří v létě hostí cizince a v zimě obhospodařují olivové háje. Jak poznáte na výborné lokální kuchyni, převládají etničtí Řekové.

Z kopce nad mořem shlíží starý himarský hrad — labyrint polorozpadlých zdí připomínajících Šípkovou Růženku, kamenných obydlí a romantických kavárniček zastrčených za sutí a křovím. Stále tam funguje také řecká škola vedle pravoslavného kostela. Čas jako by se tu zastavil a zapomněl na léta komunistického útlaku.

Podél moře se pak rozprostírá moderní část městečka s většinou ubytování, restaurací, barů, přístavem a dvěma supermarkety. Celou zátoku obklopuje čistá městská pláž rozdělená skálou na dva díly. Ten blíž centru nabídne i veřejnou sprchu, promenádu a atrakce pro děti. U vzdálenějšího úseku najdete jen restaurace a obchůdky, zato slibuje více prostoru.

Nevynechejte pověstnou Plazhi i Livadhit, známou podle nejbližší osady také jako Spile. Z centra Himarë jste tu coby dup buď autem, nebo pěšky asi 2 km pobřežní „kozí stezkou“. Livadhit si zachovala přirozený ráz a skoro nedohlédnete z jednoho konce na druhý, takže se davům vyhnete spíš než v centru. Disponuje barem s bazénem, o jídlo není nouze a ubytování poskytuje několik kempů. Camping Moskato se obzvlášť zalíbil českým turistům, a proto spolupracuje i s česko-italským párem z Himara Nautica One. Pořádají výlety lodí například do Gjipe, Ksamil a na několik řeckých ostrůvků. Lze kontaktovat i přímo paní Martu na Facebooku.

Porto Palermo

Záliv Porto Palermo (Gjiri i Palermos) vyniká nejen svou azurovou vodou, ale především poloostrůvkem se starodávným hradem. Skvělý výlet z Himarë, a také čarokrásné místo k táboření pro obytné dodávky přímo na plážičce mezi pevností a pevninou.

Vstupné do hradu stojí 300 lek, a když nás zlatý pan vrátný viděl poctivě číst všechny popisky, začal nám anglicko-italsko-německy dávat přednášku.

Po prohlídce pevnosti si na protilehlé straně zálivu směrem k Himarë z vyhlídky všimněte zvláštního otvoru ve skále. Jde o ústí komunistického bunkru pro ponorky. Až k němu se člověk běžně nedostane, je to stále aktivní vojenská základna, my přesto vydrželi dlouhé minuty pozorovat vtipnou scénku se stádem koziček dovádějících mezi betonovými budovami s výstrahou přísného zákazu vstupu.

Za dalším zákrutem silnice se pak vynoří bílá pláž Plazhi Llamanit, která vypadá přímo snově. Jako stvořená pro osvěžující zastávku v restauraci či plážovém klubu.

Porto Palermo se nachází pouhých 8 km od Himarë. Krom vlastní dopravy seženete různé organizované výlety, vodní taxi nebo můžete zkusit jako my furgon směřující do Sarandë. Jen pozor, zpátky už možná nic nepojede.

Sarandë

Sarandë (Saranda) — další letovisko nadupané hotely, kluby a restauracemi, významné díky frekventovanému spojení s 14 km vzdáleným řeckým ostrovem Korfu.

Přiznám se, že i když mi Sarandë z velkých pobřežních měst přijde nejsympatičtější, popravdě stále přemýšlím, proč stovky tisíc lidí jezdí na prázdniny zrovna sem. Není tady žádná dlouhá pláž, a snad všechny menší patří hotelům a barům. Bez soukromého přístupu, respektive neustálého dojíždění, si tu moře tolik neužijete. Na druhou stranu, přívětivé ceny mimo sezónu přitahují spousty baťůžkářů a expatů.

Vyhlášený noční život mi přišel jaksi kultivovanější než v Durrës. Neskutečnou romantiku zažijete při pozorování západu slunce z hradu Lëkurësi (Kalaja e Lëkurësit), na který si lze vyšlápnout přes Klášter čtyřiceti svatých (Rrënojat e Manastirit të 40 Shenjtorëve), popřípadě s tour nebo dojet autem. Oblíbené jsou také výlety lodí do míst, kam byste se jinak nedostali.

Tip: Vyhlídku u hradu Lëkurësi zabírá restaurace, kde nedoporučuji obědnat ani pití. Podle recenzí nejen účtují úplně nesmyslné ceny, ale ještě se obsluha chová příšerně, tak si ten výhled nepokažte.

Velkou výhodou Sarandë je dobré spojení se zbytkem Albánie. Především s Ksamilem a národním parkem Butrint dál po té samé silnici. A jak už jsem popisovala u Gjirokastëru, také se slavným pramenem Modré oko.

Ksamil

Většinu roku malá ospalá vesnička, která se od konce jara do začátku podzimu mění v nejpopulárnější místo celé Albánské riviéry. Jak by ne, při procházkách jsme tu napočítali kolem dvaceti nádherných pláží s bělavým pískem a křišťálově čistou vodou. Obzvlášť fotogenické jsou čtyři ostrůvky z nichž na dva doplavete z hlavní Ksamil Beach (Plazhi Ksamilit) a ke zbylým jezdí vodní taxi.

V sezóně si dost možná budete muset pronajmout lehátko se slunečníkem, nebo hledat mimo centrum. Pro rodinnou dovolenou každopádně nechybí nic. O zábavu na pláži se postarají různé vodní atrakce a nesmíte opomenout výlet linkovým autobusem do národního parku Butrint na antické vykopávky.

V druhém směru pak máte možnost vystoupit u Manastiru odkud dojdete ke klášteru sv. Jiřího (St. George’s Monastery), co vypadá, jako by ho opustili teprve nedávno. Nedaleko objevíte nespočet méně frekventovaných pláží. Za soukromí zaplatíte příkrým výšlapem po útesu zpět a místo písku se musíte spokojit s kamínky. Mezi známější patří například Manastir Beach, Seagull’s Beach či Plazhi i Pasqyrave.

Ještě nezapomeňte ochutnat místní slávky, někteří je prohlašují za nejlepší na světě! Pocházejí z jezera Butrint, přesněji slané laguny obklopené sladkovodními mokřady s obrovskou diverzitou flóry i fauny.

Jestli umíte anglicky nebo vám nevadí strojový překlad, podívejte se na detailní článek mého přítele. Narozdíl ode mě si všechny ty pláže Ksamilu zapamatoval, nafotil a napsal o nich A Short Guide to the Amazing Beaches of Ksamil.

Butrint

Pokud archeologická lokalita Apollonia u Fieru zněla dobře, starověké město Butrint vám vyrazí dech. Neuvěřitelně zachované stavby z dob antického Řecka i Říma, Byzantské říše a benátská pevnost ze 14.století dávají dohromady hotovou procházku středomořskými dějinami! Dokonce i okolí této UNESCO památky vyhlásili národním parkem přímořských mokřadů, takže je nač se těšit.

Více o historii areálu si přečtěte zde.

U trojhranné pevnosti čekají čluny, jenž vás vezmou k Ali Pašově hradu ležícímu na ostrově v ústí kanálu Vivari do moře. Pěšky k němu nedojdete, ale když se tím směrem vydáte z vyhlídky asi 1,2 km před Butrintem, dorazíte k polorozpadlé italské vile s dvěma potápějícími se bunkry ozdobenými graffiti, takže trocha urbexu navíc.

Závěr

Doufám, že jsem vám tímto předala trochu svého nadšení z ostudně podceňované destinace jakou Albánie je. I když mám své favority, ráda jsem viděla všechno. Nenechte se mnou odradit od větších měst, každý má jiný vkus a preference.

Pokud už návštěvu Albánie plánujete, podívejte se na mé ostatní články. Především „Vše, co musíte vědět před cestou do Albánie“.

„Albánie autobusem nebo autem? Jaká doprava je pro vás nejlepší“ vám nejen pomůže vybrat dopravní prostředek. Najdete v něm i informace o půjčovnách, silničních pravidlech, mýtném a poznatky z praxe.

Při samotné cestě vám snad poslouží „Autobusy v Albánii: jízdní řády, umístění zastávek a ceny“.

Podívejte se i na blog mého přítele sandaltanman.com (anglicky), zpracoval spoustu podrobnějších průvodců k jednotlivým místům.

A všem cestovatelům doporučuji přidat se do Facebookové skupiny Český, slovenský a polský turista v Albánii, kde jsou členové vždy připraveni odpovědět na dotazy

Pro lepší přehled přidávám odkaz na svou Google mapu, kde jsem vyznačila nejen všechna zmíněná místa, ale i stanice autobusů a sem tam nějakou restauraci!

Pokud vám tento článek pomohl a měli byste chuť mě podpořit, můžete mi koupit kafčo, které mě pohání při psaní i na cestách. Tisíceré díky!

Moc ráda budu, když mi napíšete svoje připomínky, dotazy, zkušenosti i aktuality do komentářů, na e-mail sarka@sharkadventurin.cz nebo pomocí formuláře.